Jak se malnutrice léčí?
Nejdůležitějším prvním krokem je riziko malnutrice rozeznat. Jakmile si jej osoba v riziku nebo ti, kteří o ni pečují uvědomí, mohou stačit k zvrácení negativního vývoje nutričního stavu jednoduchá opatření ke zvýšení příjmu stravy. Například je známo, že podání doplňků stravy malnutričním pacientům snižuje riziko rozvoje komplikací, jako je rozpad rány, o 70 % a úmrtí o 40 %.
Jakmile je pacient vyhodnocen z hlediska malnutrice jako rizikový, je nutné jej detailně vyšetřit a zjistit všechny faktory, které k tomuto stavu přispívají. Léčba by měla vždy být individuálně přizpůsobena potřebám jedince, ale obecně lze konstatovat, že pokud je osoba schopná jíst a nemá sníženou chuť k jídlu, volí se přístup „jídlo především“. Ten může znamenat nutriční poradenství ohledně konkrétních jídel a jejich obohacení (fortifikace), svačin a výživných nápojů. Vždy by však měly být stanoveny konkrétní nutriční cíle, nutriční plán a jeho monitorování, aby bylo cílů reálně dosaženo.
Pokud jednoduchá opatření nestačí nebo pokud má pacient sníženou chuť k jídlu, může nutriční terapeut nebo lékař provést cílené vyšetření nutričního stavu a na jeho základě doporučit navíc tzv. sipping. Sipping (neboli tzv. perorální nutriční doplňky) jsou výživné potraviny pro zvláštní lékařské účely tekuté nebo krémovité konzistence s definovaným složením. Lékař nebo nutriční terapeut může také doporučit doplněk stravy obsahující vitaminy nebo minerální látky.
Pacientům, kteří jíst nemohou nebo nejedí dostatečně, může být podávána umělá výživa, a to buď do trávicího traktu (enterální výživa) nebo přímo do žilního řečiště (parenterální výživa). Výrobky enterální i parenterální výživy jsou vyráběny průmyslově tak, aby obsahovaly všechny živiny, které tělo potřebuje. Vhodnost zahájení umělé výživy určí na základě vyšetření opět lékař nebo nutriční terapeut.
Enterální sondová výživa
Nejčastěji je výživa podávána sondou, která prochází nosem až do žaludku (tzv. nasogastrická sonda). Je určena pro krátkodobou (méně než 4 týdny) nutriční podporu po dobu zotavování se z nemoci. Pro dlouhodobější podávání výživy do žaludku je určena tzv. perkutánní gastrostomie neboli PEG, sonda, která prochází břišní stěnou přímo do žaludku. Pokud nelze podávat výživu do žaludku, je možné zavést sondu až do jejuna neboli lačníku, části tenkého střeva, a to buď krátkodobě nosem (nasojejunální sonda) anebo dlouhodobě přímo přes břišní stěnu do jejuna (perkutánní jejunostomie či gastrojejunostomie neboli PEJ). Při břišních operacích je někdy možné před uzavřením operační rány zavést tenkou sondu přímo do tenkého střeva (chirurgická jejunostomie).
Parenterální výživa
Pokud nelze pro vyživení organismu použít trávicí trakt (například u pacientů, kterým byla část trávicího traktu odebrána nebo u pacientů, jejichž trávicí trakt má omezenou funkčnost a není schopen vstřebávat živiny), může být výživa podána přímo do krevního řečiště. Sterilní komplexní výživa, přizpůsobená na míru potřebám pacienta, je podávána prostřednictvím katétru do žíly. U většiny pacientů se parenterální výživa podává po dobu hospitalizace ne déle než několik týdnů, po dobu zotavování z nemoci. Ovšem pro některé pacienty je parenterální výživa jediný možný způsob, jak přijímat živiny, ti pak mají možnost naučit se výživu si sami aplikovat ve vlastních sociálních podmínkách (domácí parenterální výživa).